Vánoce u rodičů jsou vždycky fajn ... jako malé děcko jsem zažívala opravdu hlučné svátky vánoční, byla jsem první vnouče pro dědečky a babičky z obou stran a proto se blblo na kvadrát. Sehnaly se všelijaké hračky (a to byla "tenkrát" fakt fuška, to se leccos dováželo v podprsence z NDR a tak), které vydávaly zvuky, a pak se to pustilo a ono to třískalo (opička s činelama), zvonilo (pejsek s rolničkou - dva štěky, jeden cink), buldozer, který svítil a vrčel, angličáky, vláčky (ale byla jsem vždycky holka, tak nevim ... nicméně s vláčky jsem se dost vyřádila), malý šicí stroj ... mně pak dávali docela brzo spát a s tím vším blbli sami, ale nemyslete si, já to slyšela i přes ty zavřený dveře !!!
Pak se přehnaly další roky, přibyla sestra, strýc si pořídil taky děti, a sváteční sestavy a místa se podle toho měnily. Časem ubývali dědové i babičky :(.
Dnes jsou i moje děti dospělé a svátky vánoční tráví odděleně.
Letos jsem se tedy vrátila na Vánoce k rodičům (je jich přesila, mají větší byt, a kromě toho mě pozvali :) )
Minulý rok, dva, tři ... jsem žila v masovým strojku, a rozemleta na nudličky, jsem se začala teprve nedávno splácávat do karbanátku, který už snad přežije i to následné smažení.
Pro letošní rok jsem tudíž poprvé v životě úúúplně vynechala jakékoliv vánoční přípravy, nějaké jen drobné dárky jsem pořídila, cukroví ani vánočky nepekla, ryby nesháněla, salát nedělala ... takové divné poprvé, ale ušetřilo mi to síly, kterých zatím není do rezervy.
Pozvání rodičů jsem ráda přijala, při mém pracovním nasazení se teď málo vídáme, tak bude čas na nějaké to pobesedování.
Jela jsem na Štědrý den natěšena na klidné prožití svátků. Ony byly, to teda jo, ale ...
"Ahoj mami, ahoj tati"
Táta: "Ty jsi přibrala viď ?"
"Padaj mi kalhoty, asi ne"
Máma: "Máš hlad ? Chceškafechcešvánočkuchcešcukrovímášhladchcešvánočku ?"
"Ne, dobrý, sundám si svetr ... jo, kafe si teda dám, spala jsem nevalně"
"Chceš malý kafevelkýkafesmlíkemchcešcukr?"
"Turka !" "Hořkýho !"
"Tenhle hrnek ?" "Jo"
Bum, hrnek letí na zem, přežil ... prásk ... dveře od skříně ...
"Vláďo, zavírej ty dveře ... potichu! Kam jdeš?"
"Jdu za klukama na jedno"
"Jen, aby !"
"A kdy chceš večeřet, Helenko ?"
"Mami, jak chcete vy, přizpůsobím se" "Tak v pět, půlpátýpůlšestýšestsedm ?"
"V půl pátý, to už budu mít hlad"
"Nebo v pět ?"
"V pět"
"Dáme si víno teď, nebo potom, chceš červený ?
Táta ti koupil bílý ... Nebo rovnou Cinzano ? "
"Dám si bílý"
"A nechceš červený ? Nebo to Cinzano ?"
"Chci bílý !"
Buch, skleničky se kutálejí po koberci ... přežily ...
Polévka, kapr, dva druhy salátu, jeden se šunkou a majonézou, druhej bez
Máma:"Táta mi řek až letos, že mu to nikdy bez šunky a majonézy nechutnalo, tak jsem mu udělala zvlášť."
... rachot .... příbory skáčou po parketách ... "Asi to bude chtít umejt :("
Konečně u stolu
"Chceš ten salát s majonézou, nebo bez ?"
"Dej mi od každýho trochu"
"Chceš dvě porce kapra ?"
"Jedna stačí, dík, stejně si pak vezmu ještě jednu studenou"
Táta:"Ty máš jen jednu porci ?" "Jo" "Nechceš dvě?" "Ne, děkuju"
Táta:"Já si dám rovnou dvě"
Táta: "Líbo, to bylo moc dobrý, jdu si dát ještě jednu porci" ... "Jdu si dát ještě jednu porci" ... "Je to moc dobrý, jdu si dát ještě jednu ... a ještě trošku toho saláááátku" "Máme ještě polívku?"
Ano, nejsme zrovna rodina, kde se nažereme čicháním k bylinám ...
"Dáte si ještě Cinzano, nebo víno" "Helenko, ty si nedáš pivo ???" "Dáš si vínobílýčervenýtoCinzano ... to PIVO ?" "Vem si cukroví, je dobrý, nechceš vánočku ?" Uf :D
Následují pohádky v TV, na které se těšíme ... ale ... maminka u toho mastí na tabletu karty, táta studuje nějaké tabulky, já na ntb nějakou nutnou práci ... každý si mele svou ... ale jsme spolu .. za chvíli se stejně zase kecá ... pohádky běží bez zvuku, to neva, známe je beztak nazpaměť.
"Jdu spát, jsem nějakej přežranej"
"Dobrou"
S mámou koukáme ještě dlouho, pak i ta jde spát ... snažím se usnout ... v TV běží noční ptákoviny ... TV vypínám ... usínám ... kéž by ...
"Helenko, spíš ?" "Skoro" "Tak dobrou noc, já jsem se přežral"
V noci bouchání, vrzání dveří, tupé i ostré rány ... šmejdění dvou párů nohou, rozsvěcení, zhasínání, hlášky typu "buď zticha, nebouchej dveřma, kde mám bačkoru ... ti ta hadička vypadla" (táta má doma dýchací přístroj, když je mu nejhůř) ... říkám si "Žijou, neřeším to, asi to je tu normální" Kdybych zaslechla paniku, vztyčím se a doběhnu na pomoc.
Ráno se budím relativně brzy ...
"Kuk ! Chceškafeksnídanivánočkucukrovíkaajetuještějednaporcekaprasalátsmajonézouibez"
"Díííík, kafe si dám, vánočku, jo ... a můžu zůstat pod peřinou ?"
Tím to asi ukončím, bylo by to na dlouhý povídání, toto je asi desetina .. prostě o svátcích vánočních by měla být rodina pohromadě, ať jsou dva nebo dvacet, jeden by snad nikde být neměl, ale když už to jinak nejde, neměl by se cítit sám.
V rodině jsem ta opravdová černá ovce, ale snad jedině rodiče jsou ti, kteří své děti neodvrhnou nikdy, i když navenek to někdy může vypadat všelijak, a o tom vím taky své, naše vztahy byly tak před rokem hodně podivný.
Nedávno jsem je sama sprdla, když se hádali o nezastrčenou židli u stolu, ať neblbnou, že jsem ráda, že je mám, a není mnoho mých vrstevníků, kteří mají oba rodiče, a ať se vyprdnou na pitomosti. Jenže tohle oni si stejně budou dělat po svým.
No prostě naplácat zadek by potřebovali.
Mám pocit, že bych už je měla nějak dozorovat, jak se jim blíží ta osmdesátka, začínají fakt dělat ptákoviny. Nutno podotknout, že oni si totéž myslí o mně. Někdy je tak pozoruju a přemýšlím, jak mi sestavili tu genetickou výbavu a mám pocit, že jsem chytla to nejlepší z nich obou ... a směju se jako kůň, prostě sobě, jim, osudu ...
Zpět k těm Vánocům ...
Bez ohledu na stanovené svátky je moc fajn, když se lidi sejdou jen proto,
že spolu chtějí být.
Přeju vám, abyste měli s kým chtít být ... a to je můj láskyplný rozkaz ♥
