"Máš čas před polednem ?"
"Jo"
"Zajdem na tu poštu ... "
"Jo"
Jdeme. U vchodu mašinka na lístečky ... přes ní papír "Mimo provoz"
Hrneme se do haly, kde chceme do fronty, ale všichni se poflakují po hale a v ruce mají lístečky ... ??? ...
U vchodu je totiž ještě jedna mašinka, která je v provozu, všichni to věděli.
Tak zpět - na seznamu na druhé mašince hledáme "Czech point".
Na seznamu není, propadáme panice ... ale no joooo, voni to přejmenovali na něco jako "asistované místo výkonu veřejné správy". Tak tam my chceme ...
Tak jo, bzzzz, vyjel lísteček ... a něm ŽÁDNÝ číslo !!! ???
"Máš brejle ?" "Jo" "Já taky"
Voba jsme měli brejle, ale nevěřili jsme pak vlastním brejlím. Na lístečku stálo "Tato služba je poskytována bez nutnosti použít vyvolávací systém, budete obslouženi u přepážky číslo 101". Chápete to ? Mají mašinku na lístečky, která vám vytiskne lísteček s informací o tom, že lísteček nepotřebujete ??? ... mno ...
Tak se valíme k přepážce 101 ... 7, 12, 18 ... tušíme zradu ...
Přepážku 101 voni tu nemaj !!! Díváme se po sobě lehce zmateně a oba přemýšlíme o tom, co se nám to zase zdá za kravinu.
Naštěstí si všimneme povědomého loga vzááádu v chodbičce na nenápadných dveřích, a jdem k přepážce ...
"Pane, představte si, co se nám stalo ... " vyprávíme lístečkovou lapálii ...
"No to jste ještě dobrý, představte si, že sem kolikrát někdo přijde a má v ruce těchhle lístečků 5, než mu to dojde"
A je to tu, já si sedám, kamarád se kroutí smíchy a pán za přepážkou stěží ovládá pero.
A pak už to vážně nešlo ...
"Máte občanku ?" "Už mi ji dali"
"Sem se mi podepište"
"Koukejte se, jak se podepisuju, nebo to nebude korektní ! No vážně, si za to platím"
"Ještě jednou se stejně podepište sem" "To nikdy netrefim"
Hotovo, jdeme ven.
Kamarád lakonicky povzdechne: "Já bych to nazval 'Dva idioti na poště' "
No, a bylo hotovo, prochechtali jsme se ke vchodu.
Tam zahlédnu sousedku, dámu v letech, která tu za zdí občas musí snášet to mé klepotání.
"Dobrý den"
"Dobrý den ... jé, to jste vy, já vás nepoznala, vy jste dneska nějaká maskovaná"
Radši se neptám, a zdrhám ... bych tu paní mohla k tomu všemu ještě poprskat.
Mno, a takhle my si tu žijem, na malým vršíčku, chodíme si tam a zpět, a smějeme se jako blázni, a hned je ten život zase příjemnější.
