sobota 7. června 2014

O "vošklivejch věcech" se nemluví

A už toho mám dost ! Fakt ! A nejde o politiku. Jde jen o to, že se smí mluvit jen o tom, co se obecně považuje za "hezké". A co s tím, co se sice událo, ale je to "ošklivé" ? A co brát v úvahu taky úhel pohledu ? Něco je zepředu hezké a zezadu ošklivé a záleží na tom, kde pozorovatel stojí.
Ovšem, to bych zabředla ... Možná to chce nějaké konkrétní příklady.
Kupříkladu, kdysi se mi stalo, že jsem tak dlouho čekala ve věžáku na výtah, až jsem se počůrala. Co s tím ? Je to hezké ? Hm ... spíš asi ošklivé, ale každopádně vám povim, že ty hnědé tlusté punčocháče byly tenkrát pěkně těžké.
Mno, ale k drsnějším příkladům ... bohužel, v dětství se mi občas stávalo, že jsem měla poránu mokro v botách ... hm, no ... S mým tátou mám mnoho príma zážitků, páč jsem byla jeho první "kluk", a vozil mi angličáky ze svých zahraničních cest, a taky koupil vláčky, a taky jsme spolu byli na hokeji a na důležitých atletických závodech, kde působil jako novinář a statistik, a taky ... a ještě ... no, bylo toho docela dost pěknýho ... ale ... respektive ALE ... táta je člověk společenský, a občas to s tou společenskostí přehnal ... a přežene ... občas v noci hledal onu místnost, a došel jinam ... od toho ty mokré boty ... Nedávno jsme měli s tátou ostřejší hovor a já mu to připomněla ... prý to není pravda ... hm, no já nevim, nalitej byl tenkrát on ... V rámci vesmíru je to prkotina, a nehodlám se tu vozit po mokrých botách, ale  ... SAKRA ! ... když už se něco stane, tak přece nelze tvrdit, že se to nestalo ... aha ... vlastně ... nojo ... se mi vybavil dějepis na gymnáziu v letech 1978 - 1982 ... já čůza, a já tu kecám o mokrejch botách ... Ani nevím, co z toho plyne, ale pro mne to, že když už spálím bábovku, tak nebudu tvrdit, že už to tak bylo ... nebo, že to udělal Jarda od sousedů ...

Žádné komentáře: