středa 8. ledna 2014

Venca

Venca je můj strýc. Mladší brácha mýho táty. Když jsem se narodila, bylo mu ... nepletu-li se ... 21 let. Přišla jsem tenkrát jako mimino do 1+1 bytu s předsíní, kde bydlel táta, máma, babička, děda, a zmíněný strýc Venca. Nepamatuju se na tu dobu. Slyšela jsem, že veškeré denní činnosti probíhaly hromadně v jedné místnosti (kuchyň) a všechny noční činnosti v druhé místnosti (pokoj, obývák a ložnice zároveň). Vzhledem k tomu, že rodiče asi měli dost důvodů k tomu, aby tento stísněný příbytek opoušteli, strýc Václav mne občas hlídal (soudím, že vzhledem k věku měl jiné plány, ale byl k tomu nějak donucen, možná mu i něco slíbili). A jelikož vlastnil kotoučový magnetofon i s mikrofonem (B4 to nebyl, ale nějakej podobnej), napadlo ho, že by bylo príma nahrát takové nemluvně, co vyvádí před spaním.
Pocházím z rodiny ukecané, takže i jako nemluvně jsem toho dost nažvanila. A to hlavně to, co jsem doma slyšela. Naštěstí mí zploditelé poslouchali takové věci, jako předscény z Osvobozeného divadla, hovory H a tak. Než mi byly 3 roky, žvatlala jsem repliky z Osvobozeného, promíchané z odposlechnutých vět z běžného rodinného života a vytvářela tak pestrou slovesnou koláž.
Naši se v době mých 3 let odstěhovali do vlastního bytu a hlídání strýcem Vencou, jak mu ráda říkám dodnes, i když jméno Václav je mnohem důstojnější, se asi stalo vzácnějším, bylo-li vůbec nějaké. Ale i kdyby nebylo žádné, chápu, že ve svém věku měl jiné zájmy, než hlídat užvaněnou neteř. :)
Roky šly, běžely, utíkaly ... rodina se stýkala, nestýkala ... každý měl svého dost ...
Je to asi rok, spíš dva, co jsem svého strýce Václava znovu objevila ... a co víc, vlastně jsem začala objevovat, jaký je to člověk. A jak ? Díky Facebooku, kde je sice kontakt s lidmi na dálku, ale je.
Venca je dnes čerstvý sedmdesátník (né, to není mince, to je věk), využila jsem příležitosti, že jeho dvě dcery pro něj uspořádaly komorní oslavu tohoto jubilea, zúčastnila jsem se a potřásla mu pravicí.
Venca je pořád kluk, který nedá na věk, na zdravotní překvápka, a dělá to, co ho baví, těší, a taky vím, že jeho konání dělá radost mnohým dalším lidem, a to včetně mne.
Venca jede naplno, a já si ho za to vážím. Venca je rebel, a vždycky byl, na tom věk nic nezmění.
Venca se nikdy nebál důsledků svých činů ... nebo jo ? ... Nevím, mě to tak připadá ...
Nemám ve svém životě nikoho, jehož životní cestu bych měla za vzor. Jsem příliš hrdá na to, že jsem originál, ale v mém životě jsou lidi, kteří mne inspirují.
Venco, jedním z nich jsi Ty ... někdy přijdu se škvarkama ... a flaškou něčeho zdravotně přínosného ... neboj, víno už stojí dneska skoro stejně, jako mlíko ...
Jo, a dodnes si pamatuju, že jsi mi namluvil, že žlutej džus, který jsem tak milovala, je z borůvek. Když jsem se divila, jak je to možný, že borůvky jsou tmavě modrý a džus je žlutej, řekl jsi mi, že borůvky jsou původně žlutý, až těsně předtím, než si je jdeme natrhat, je trpaslíci v lese natřou namodro. No, a já Ti to žrala ... dlouho
Venco, esli budeš potřebovat vohlídat, dej vědět, přijedu, na oplátku :). 

Okomentovat