pátek 17. ledna 2014

To se tak někdy přihodí ...

 ... vcelku pohodové dopoledne, nějaké ty každodenní povinnosti, pak procházka na návštěvu k rodičům. Mamka uvaří oběd, na zapití si dáme sklenku vína, po čase kafe ... turek ... přesně tak, jak jsem se ho kdysi naučila s mamkou pít po obědě a dodnes mi ten zvyk zůstal, i když obědvám častěji bez mamky. Hořký kafe bez mlíka, jak by ho sám Turek asi nikdy nepil ... pro mne nenahraditelný nápoj... v hospodě to neumí ... sorry, tam si raději dávám espresso ...
    Sedím u kafe, a otvírám zásilky, předtím vyzvednuté na poště - exekutor, platební rozkaz od soudu, kterému nemám jak vyhovět ... Co je mi do soudů, exekutorů, které nemohu ignorovat, ale určitě ano ve chvíli, když mohu pokecat se svými rodiči ... Povídáme, smějeme se, protože někteří z nás nedoslýchají a ptají se na blbiny ... říkám "jdu pryč, vy jste zešíleli, a venku je už tma" ... Rodiče, maje na mysli kvalitní výživu potomků, mne vybavují proviantem, jsouc si vědomi toho, že s ním nakrmím i svého současného muže ... jo, furt někoho krmím ...
     Přijdu domů ... nikdo tam ... uložím proviant, trochu zaúřaduju ... Dorazí muž ... můj muž ? ... ne, nalitá opice, která křičí, smrdí, nadává. Říká slova, která se v médiích "vypískávají". Už to není můj muž, je to jen nalitá opice.
     Čili co jako ? Chci žít s mužem, ne s nalitou opicí.
     

Žádné komentáře: