sobota 5. srpna 2017

Jak šly holčičky k panu doktorovi

Chodit k doktorovi se někdy musí. Aby se vědělo, že nám nic není.
Omlouvám se tímto všem, kterým něco je, vím, že to žádná prdel není, tedy vlastně nevím, a proto denně "tam nahoru" děkuju.

"Holky, pojedete do A, tam vás zaregistrujou, a pak vás pošlou do B, a tam vás píchnou, a řeknou, co dál. Ten barák je komplikovanej, ale to dáte", dává pokyny kamarádka Věrka.

Bětka s Jitkou si den předem pečlivě nastudovaly mapu, jízdní řády, a připravily se na vstávání časně ráno (doktoři vědí, že pacoši jsou ráno víc povolní).

Pan doktor sídlí na okraji města, tzv. periferii (Prdelákovice prostě, snazší je jet do Kolína, než na kraj Prahy). Je to oblast, kam jezdí autobus skoro každý úterý ráno a v sudém roce i některý čtvrtky, pokud je to ovšem v únoru.)

Bětka s Jitkou se úspěšně dopravily do místa A. Bylo 7:30, což byl čas, kdy tam na ně měl pan doktor čekat (MUSÍTE TAM BEJT VČAS !!!).
Barák úhlednej, ale zamčenej.
Bětce se udělalo mdlo ... "Je mi nějak šoufl ... "
Brzké vstávání s úprkem na autobus narušilo ranní přirozené fyziologické procesy ...
"Myslíš, že tam maj záchod ?"
"Určitě"
"Dobrý den, pustíte nás dovnitř ?" ptají se příchozího muže, patrně instalatéra (normálně sem nikoho nepouštíme), který má od baráku klíče.
Na záchod běží Jitka na "malou", posléze Bětka ... a moc se jí uleví ...

"Uf ... f" ... děvčátka čekají na schodech před barákem (vevnitř se nedá dejchat), až přijde administrativně schopná osoba.

Po čase se okénko v recepci se otevře .. co chcete ? "My jsme votamtaď, a jsme tu proto" "Aha, dejte mi kartičky"
Hrajem tedy karty ... Jéje, vy máte pojišťovnu 123, a my ji tu nemáme ... "A co já s tím, jsem sem poslaná ... " To teda nevíme, ale kdybyste jela na pracoviště B, tak tam jim to je jedno ... "A co vy, pani ???" " já mám pojišťovnu "správnou", ale s Jitkou držím basu , a  chci na pracoviště B"

"JEDEM! Bez přestupování !!!" Lesem, poli, loukami, zpět do "města".

Jitka je tak tochu nasraná ... "Fakt príma, jet z Dejvic do Prdelákovic, a zbytečně ... "

"V pohodě, jsem se jim tam vys ... prostě ráno vstávat časně, a jet se někam daleko vysrat je asi taky dar"

Pracoviště B ... velkej barák
Musíme se ptát ... ptáme se .. "To musíte do žluté budovy, do které se dostanete z atria"

Atrium ... krásná věc ... všechny budovy jsou bílý ... po aplikaci brýlí vidíme, že u vchodových dveří jsou barevný cedule ... žlutá !!! To je ta "naše"

Druhé NP (na to si dejte bacha, druhé NP je normálně první patro, to záleží na tom, jak to kde maj nastavený .. prostě druhé NP je druhé Nadzemní Podlaží ... nechci poučovat poučené, ale zjistila jsem, že spoustu lidí to mate).

Jdem tam ...
"Kdo jste, proč tu jste ... kde bydlíte, telefon na vás ... "A spousta doplňujících otázek.
"Víte, já to musím zadat do systému. aby to fungovalo." Zadáno ...

"Teď jděte do přízemí do fialový budovy (víme, že je to kulišárna, a žádnou takovou budovu tam nemaj), tam vám to píchnou, a pak za tři dny přijdete, vezete si tam papírek s výsledkama, a donesete to k nám, tady půjdete na rentgen, a bude to hotový."

Jdem do fialový budovy. Klepu na vrata.

"Kdo jste, proč tu jste ... kde bydlíte, telefon na vás ... "A spousta doplňujících otázek."
... deja vu ... Neříkala snad ta předešlá osoba, že to zadává do systému ??? Mno ...

Píchli mě, jdu pryč ... kamkoliv, všechno je lepší, než zdravotnická zařízení ... hulákám z pozice člověka, kterýmu ne a ne najít "nemoce".

Zas tam prej půjdu třikrát po půl roce, kámoška Jitka později, pruda děsná ...

A to jsme zdravé,  a nic jsme nevyvedly, prosímpěkně.

Nemám ráda zdravotnická zařízení ... omezuju to na koncová zdravotnická zařízení, protože, to, co dnes medicinmani dokážou, je prostě úžasný ... díky ... a prosím, omezte toho úředního šimla ... je to děsná pruda ... dík ...





Okomentovat