Jdu dál ...

Dějou se různý věci ... něco mi nejde na rozum ... ale musím akceptovat ... něčemu rozumím hnedle, ale pak se ukáže, že je to jinak ... no tak, co s tím, sakra ... žiju dál, protože to je můj plán ... těším se, až budu stařenka, protože budu vědět, proč se to stalo ... lidi, berte život tak, jak přichází ... i když to někdy bolí jak sviňa ...

Tři blondýnky jedou na prázdniny

     Nastavuju takhle na balkóně tvář svěžímu větru od západu, kochám se vůněmi léta a tu slyším jakýsi šrumec u domu. Kouknu dolů a vidím, jak do úplně natřísknutého "kombíku" mladá žena cpe vélikánskou plochou televizi. Dozadu za přední sedadla, někam na podlahu auta. Trochu ve mně hrklo ... televize byla jen tak, bez ochranného obalu, kabel za ní plandal přes práh auta na silnici, ta žena ji do auta strkala bokem napřed sama ... pak jí druhá přišla naproti z druhé strany a společnými silami televizi dostaly dovnitř. Třetí už neměla jak přiskočit, tak to aspoň zpovzdálí sledovala. Uf ... první, co mne napadlo, že televizi unášejí (ne, na krádež jsem nepomyslela, protože auto bylo nacpané ryze prázdninově) ... možná to bylo rozhodnutí na poslední chvíli (holky, v autě je takový placatý volný místo, čím to vycpeme ???).
     Jednoznačně jsem usoudila, že stěhování televize nepřihlížel žádnej milovník elektroniky, protože by jistě té černé hranaté krásce poskytl nějakou ochranu na cestu. Ale což, každý dle svého, balení se mnou taky není žádná švanda, protože všechno má svůj obal, místo, rance se dávají do auta podle abecedy, a tak. Každopádně auto naloženo, na jedno volné zadní sedadlo se nasoukala jedna dívka, na přední sedadlo spolujezdce se usadila druhá, pak třetí rozdala každé z nich kabelku, které do té doby dlely na sedadle řidiče, popadla svou kabelku, umístila ji vedle sebe, zabouchla dveře a jelo se ...
     Samotná situace na začátku července nebyla až tak neobvyklá, jen jsem se musela smát, když jsem si uvědomila, že všechny tři protagonistky jsou blondýnky. Natřísknutý auto po střechu, hromádka kabelek na místě řidíče, a tři blondýnky, které se do toho snaží nacpat obří plochou obrazovku.
Předsudky ignoruju, ale milé blondýnky, prosím, uznejte, vidět takhle tři chlapy, nebude to vono :).

Korále ... a atakdále ...

Korálková múza mě ještě trochu lechtá, a tak jsem ještě stvořila čerta - zatím na svou premiéru čeká, ale dočká se. Ke stvoření malého ďasa mě inspirovaly lehce jeté kroužky od záclonové konzole, komponenty z rozebraného šperku z obchodu (ráda z hotových výrobků dělám materiál:) ), a z několika různých vláken včetně staré štupovací bavlnky (ponožky už neštupuju, ale bavlnu přece nevyhodím, páč respektuju egyptského strážce bavlny a zažít jeho hněv si nepřeju)

Taky jsem si konečně udrátovala úložiště na brejličky, mašličky, gumičky, aneb "asesoárs". Je to taková věc-slepenec, ale konečně se mi ty titěráci o sebe netřou v šupleti. Jak je vidno, opět mi posloužily kroužky od závěsu. Skoro se bojím, že budu potřebovat spoustu kroužků bez konzole, protože mě u toho všeho napadla spousta vychytávek, na které se kroužky hodí.