pátek 13. června 2014

Korálkování

Už pár dnů mám chuť šmodrchat provázky, navlékat kuličky, vyrábět střapečky ... rozebrala jsem pár starých ozdob a vytvořila z nich nové. Vzhledem k tomu, že s jídlem roste chuť, šperků jsem vytvořila hnedle více, a ještě nějaké budou ... teď jen vyrobit si k nim nějaké oblečky.
Kde jsi, moje múzo textilní ?!?
Korálková potřebuje vystřídat !

První mě "rafla" přeměna starého náramku a náhrdelníku z jantarových korálů, kovových a kostěných komponentů. Šmodrchala jsem to dlouho, výsledek na krku děsně chrastí a váží asi půl kila, nejspíš půjde použít i k sebeobraně, ale k tomu snad nedojde.
Další přišla na řadu tyrkysovočervená kombinace. Měla jsem lichou plstěnou kuličku, která mi zbyla coby dvojče jedné ztracené náušnice ... Náušnice jsem si pořídila od EvVo nové, a rozhodla se k nim vytvořit něco na krk s použitím právě té osamocené kuličky. Takhle to dopadlo ... chudák kulička se v tom skoro ztrácí, přesto, že byla umístěna na čestném místě...


Další korálkovací odpoledne bylo slunečné ... a to jak na obloze, tak v mých rukách. A výsledek ? Dvoje jednoduché hopsasa korále na krk a kuličkové náušnice, aby k tomu všemu ladily.

Další slunečné odpoledne na balkóně proběhlo ve znamení zelené a červené, tentokrát tak nějak rozverně ... provázky s kuličkami blbnou, poskakují a přetahují se ...


A když už jsem v tom chlubení, je to už pár let, kdy jsem si nastřádala pár moc hezkých kousků mořských korálů a po čase z nich uvázala náhrdelník. Některé jsou z trhu v Chorvatsku, některé z veletrhu v Praze a některé ... ani už nevím, odkud ... pravda, sahá mi málem až ke kolenům, ale to nevadí, prostě se do něj víc omotám a jde se ...

     

A že pro mne navlékací a uzlíkovací hraní není nové, dokládám svým šperky, které jsem si vyrobila před mnoha lety během svého studia na gymnáziu ... První jsou minizkumavky naplněné skleněnými korálky, pečlivě zašpuntované. Ten pastelkový jsem někdy opravdu použila k podtrhávání v sešitě ... praktické to příliš není, ale když má bejt legrace ... No a nakonec škapulíř, ve kterém jsem nosila "tajné věci".

sobota 7. června 2014

Dneska mi to kecá

Nejen dneska ... prý žvaním ... furt a dlouho ... hm ... jsem člověk veskrze samotářský, ale když se mi dostane do pařátů nějaká osoba, tak jí to musím celý vyprávět. Jsem asi mimo škatule, jsem introvert se silným sklonem k extrovertismu (lidově řečeno - kutím si sama ve své sluji a pak s tím jdu ráda mezi lidi). Jsem tzv. sektorář a zároveň člověk improvizující... prostě moje provázky, papíry, čudlíky, bumbrdlíky a kladívka jsou seřazeny v zástupu podle velikosti, abecedy, barvy ... nicméně pokud mě rafne múza, lítá to vzduchem (ovšem na noc jsou všichni ve svých přihrádkách, a to včetně mne). Moje mozkové hemisféry se perou o dominantní pozici, a v důsledku toho buď krájím cibulku sekyrou, nebo si beru na řízky logaritmické pravítko. No, a to je tak, jsem sama pro sebe nepředvídatelná, o to hůř pro jiné ... pozitivum je, že se mnou není nuda, ale na druhou stranu je to asi občas nervák. Nu, to už je právě na tom, kdo se mnou sdílí prostor. Je to pro jedince odvážné, otevřené čemukoliv, co je přirozené a hlavně ... srabi tu nemají co dělat ! Dost bylo srabů !

O "vošklivejch věcech" se nemluví

A už toho mám dost ! Fakt ! A nejde o politiku. Jde jen o to, že se smí mluvit jen o tom, co se obecně považuje za "hezké". A co s tím, co se sice událo, ale je to "ošklivé" ? A co brát v úvahu taky úhel pohledu ? Něco je zepředu hezké a zezadu ošklivé a záleží na tom, kde pozorovatel stojí.
Ovšem, to bych zabředla ... Možná to chce nějaké konkrétní příklady.
Kupříkladu, kdysi se mi stalo, že jsem tak dlouho čekala ve věžáku na výtah, až jsem se počůrala. Co s tím ? Je to hezké ? Hm ... spíš asi ošklivé, ale každopádně vám povim, že ty hnědé tlusté punčocháče byly tenkrát pěkně těžké.
Mno, ale k drsnějším příkladům ... bohužel, v dětství se mi občas stávalo, že jsem měla poránu mokro v botách ... hm, no ... S mým tátou mám mnoho príma zážitků, páč jsem byla jeho první "kluk", a vozil mi angličáky ze svých zahraničních cest, a taky koupil vláčky, a taky jsme spolu byli na hokeji a na důležitých atletických závodech, kde působil jako novinář a statistik, a taky ... a ještě ... no, bylo toho docela dost pěknýho ... ale ... respektive ALE ... táta je člověk společenský, a občas to s tou společenskostí přehnal ... a přežene ... občas v noci hledal onu místnost, a došel jinam ... od toho ty mokré boty ... Nedávno jsme měli s tátou ostřejší hovor a já mu to připomněla ... prý to není pravda ... hm, no já nevim, nalitej byl tenkrát on ... V rámci vesmíru je to prkotina, a nehodlám se tu vozit po mokrých botách, ale  ... SAKRA ! ... když už se něco stane, tak přece nelze tvrdit, že se to nestalo ... aha ... vlastně ... nojo ... se mi vybavil dějepis na gymnáziu v letech 1978 - 1982 ... já čůza, a já tu kecám o mokrejch botách ... Ani nevím, co z toho plyne, ale pro mne to, že když už spálím bábovku, tak nebudu tvrdit, že už to tak bylo ... nebo, že to udělal Jarda od sousedů ...

neděle 1. června 2014

Moje dívka se odmítá holit. Je to důvod k rozchodu?

Takové titulky mě dokážou probrat. Fakt, esli ta holka je chlupatá, a nemá to rád, tak proč si nenajde nějakou holou ??? A co jak si vlastně nechce holit : nohy ? (mne napadnou první, páč si je občas holím taky ... na jaře) fousy ? (čekám to každým dnem) ... pi ... hovatý předloktí ? (co je komu do toho, a ty dva, ať si to snad nějak vyřešej, ale proč  toho dělat obecnej problém ???). Nota bene si to přečte někdo v rozpuku a bude mít pocit, že je to něco zásadního. Já když byla v rozpuku, tak si teda vůbec nepamatuju, co si kdo holil, páč se šlo dycinky k jádru věci. No, a pak z toho má bejt jeden moudrej. Někdy mám fakt pocit, že nás voblbujou hlavně titulkama... párkrát jsem pod podobným titulkem četla i článek, a nic víc, než z titulku samého, jsem se nedověděla. Co z toho plyne ? Nevim, tož tak ...